Řidičák je hotový. Co si zkusit jako první?

Nejdřív jedna dobrá zpráva

Po složení zkoušky neexistuje žádný předepsaný počet jízd, hodin ani kilometrů, který by bylo potřeba odjezdit a někam doložit. Ani v režimu L17. Jediná podmínka do osmnáctých narozenin je přítomnost zapsaného mentora vedle řidiče; co se za tu dobu odjezdí a v jakém pořadí, zákon neřeší vůbec.

Znamená to, že pořadí je otevřená otázka — a taky že se dá pokazit. Nejběžnější způsob, jak si mentorské období promarnit, není jezdit málo. Je jezdit pořád to samé: do školy a zpátky, do obchodu a zpátky, po jedné trase, kterou už člověk umí zpaměti. Padesátá jízda po známé trase přinese míň než první jízda za deště.

Manuál pro mentory, který vydala Asociace autoškol ČR ve spolupráci s Ministerstvem dopravy a Policií ČR, dělí mentorské období do tří stupňů — od jednoduchých tras v klidném provozu přes hustší provoz ve městě i mimo něj až po dálnici, noc a horší počasí. K jednotlivým stupňům uvádí i orientační objemy (zhruba dvacet jízd a dvacet hodin na stupeň). Ty objemy jsou doporučení, ne požadavek úřadu; užitečnější než počítat je dívat se, jestli se situace opakují, nebo přibývají.

Co se hodí odjet brzy

Nastavení auta. Sedačka, zrcátka, opěrka hlavy, volant. V autoškole to bylo pokaždé stejné auto, doma je jiné a často se v něm střídají dva lidé. Než se člověk v novém autě cítí doma, chvíli to trvá — a je to jízda sama o sobě.

Známá trasa mimo špičku. Ne proto, že by byla těžká, ale proto, že první jízda po zkoušce má hlavně ukázat, že to jde. Nedělní dopoledne po cestě, kterou člověk zná z autoškoly, je na to ideální.

Prázdné parkoviště. Couvání, otáčení, odhad rozměrů auta. Mentor v rozhovoru pro Deník popisuje právě parkování jako věc, kde radil nejvíc — ne kvůli nebezpečí, ale proto, že odhad rozměrů se nedá vysvětlit slovy.

Tankování. Vypadá to jako triviální věc a je to jedna z nejčastějších první samostatných paniek: která strana, jaké palivo, jak funguje stojan, kde se platí. Odbyté jednou napůl a je to vyřešené navždy.

Podélné parkování. Ve městě se mu vyhnout nedá a je to jedna z mála věcí, které jsou opravdu jenom o nájezdu.

Co dává smysl, až když je něco odjeto

Špička ve městě. Hustý provoz, řazení do pruhů, semafory, tramvaje, chodci mimo přechod. Není to obtížné manévrování — je to hlavně hodně informací najednou.

Kruhové objezdy. Zvlášť ty vícepruhové. Jsou to jasná pravidla, ale rozhodovat se je potřeba rychle a s ohledem na ostatní.

Podzemní garáž. Úzko, šero, sloupy, rampy a nulová chyba v odhadu. Bývá to situace, které se lidi vyhýbají roky.

Jízda za tmy. Odhad vzdálenosti se v noci mění, oslnění protijedoucími je nepříjemné a únava přichází dřív. Rozumný první krok bývá tma na trase, kterou člověk zná ve dne.

Dálnice a nájezd. Mladý řidič v témže rozhovoru říká, že na předjíždění a jízdu po dálnici měl v autoškole málo příležitostí — připojovací pruh, sledování odstupu, předjíždění. Není náhoda, že je to v manuálu až v nejvyšším stupni.

Delší cesta. Dvě hodiny v kuse jsou něco jiného než dvacet minut. Objeví se únava, potřeba pauzy a rozhodování o tom, kdy zastavit.

Věci, které se nedají naplánovat

Část zkušeností přijde, kdy chce ona, ne kdy chcete vy:

• Déšť, který začne až v půlce cesty. Jiná brzdná dráha, horší viditelnost, stěrače.
• Mlha. Nedá se objednat a člověk do ní obvykle vjede nepřipravený.
• Sníh a náledí. Záleží na zimě; některý ročník žádnou příležitost nedá.
• Kolona na dálnici. Nudná a přitom to je vlastní dovednost.
• Plné auto. Čtyři lidé a kufr mění chování vozu i hlučnost v kabině.
• Drobná porucha. Kontrolka, defekt, vybitá baterie. Nikdo si ji nepřeje, ale poprvé je lepší, když vedle sedí někdo, kdo to už zažil.

Když taková příležitost přijde a je bezpečné do ní jet, stojí za to ji vzít — právě proto, že se neopakuje na požádání.

Co je dobré probrat mimo jízdu

Ne všechno se odehrává za volantem:

• kde jsou v autě doklady a co je potřeba mít u sebe,
• co dělat po nehodě a jak vypadá záznam o dopravní nehodě,
• jak zkontrolovat tlak v pneumatikách, kapaliny a stav pneumatik,
• jak je auto pojištěné a koho volat, když se něco stane,
• že do zahraničí se v režimu L17 vyjet nedá — kód 117 platí jenom na území Česka.

Proč pestrost, a ne objem

Kilometry se počítají snadno, a proto se počítají. Jenže sto kilometrů po dálnici v neděli dopoledne a deset kilometrů večerním městem v dešti nejsou srovnatelné položky, i když to tak v tabulce vypadá.

Užitečnější otázka než „kolik jsme najeli“ je „v čem jsme ještě nebyli“. Ta se dá zodpovědět bez měření a vede k jinému rozhodnutí: místo „jeď to ještě jednou“ vznikne „zkusíme dneska tu druhou cestu“.

A ještě jedna věc, kterou zákon neřeší a přitom je z celého mentorského období nejcennější: je to hodina, kterou spolu dva lidi tráví v autě. Důvod ji zopakovat příští neděli je užitečnější než jakýkoli výkaz.